Pevný Internet, současné možnosti

Pevný Internet, tedy přístup do sítě přes fyzicky hmotné médium, využívá drtivá většina populace ve svých domovech a pracovištích. Internet v současné době neslouží jen pro výměnu datových uživatelských souborů a stahování obsahu, ale je nadstavbou většiny slaboproudých technologií, chytrých domácností, sdílení audiovizuálního obsahu a dohledových systémů.

Uživatelé využívají stále vyšší rychlosti připojení, které jim poskytují vyšší komfort služeb a zajišťují vyšší míru automatizace procesů. Provozovatelé přístupových sítí hledají další možnosti jak v konkurenčním prostředí zajistit stálou atraktivní nabídku služeb při co nejmenších investičních nákladech. Jaké jsou současné technické možnosti?

Často používané pojmy ve spojení s pevným Internetem

Pro pochopení hlavního obsahu článku je ze začátku nutná jistá dávka teorie i když možná trochu nudné.

Přeskočit tuto část

Širokopásmový Internet

Širokopásmový Internet je obchodně používaný výraz, který nemá žádnou pevnou definici, ani žádné obecně vžité či normativně určené parametry. V podstatě se jedná o výraz, který značí, že určité připojení k pevnému Internetu je dostačující pro v současné době nejčastěji využívané služby.

V některé starší literatuře a technických manuálech (kolem roku 2004) je širokopásmový Internet definován přenosovou rychlostí nad 256kb/s. Tato rychlost byla stanovena jako dostačující pro tehdy nejčastěji používané služby Internetu, tj. elektronická pošta a prohlížení webového obsahu. Tato ne příliš rozšířená definice je při současném využívání služeb sítě Internet překonaná a i matoucí.

Služby Triple Play

Nejčastěji je provozovateli služeb pevného přístupu nabízen balíček služeb tzv. „Triple Play“. Jedná se o obecně používaný obchodní název pro trojici základních nabízených služeb:

  1. Datových služeb (nejedná se pouze i přístup do sítě Internet, ale i možnost doplňkových služeb jakéhokoli vzdáleného datového přístupu i například pro privátní virtuální sítě, správu slaboproudých rozvodů atp.)
  2. Hlasových služeb (dříve nazývaných telefonních) služeb)
  3. Audiovizuálních služeb, nabídky on-line přenosů či výběru z databáze (dříve označovaný jako kabelový televizní rozvod)

První míle

Cesta datových signálů pro pevný Internet prochází od provozovatele sítě přes tři základní body:

  • Centrum provozovatele sítě (fyzické umístění spojovací technologie provozovatele sítě)
  • Distribuční bod (rozvaděč v objektu, či lokalitě pro více objektů)
  • Koncový bod (rozhraní mezi přístupovou a domácí sítí u koncového uživatele, modem/router atp.)

Mezi těmito body lze cestu rozdělit na tři úseky:

  • Trasa mezi centrem provozovatele sítě a distribučním bodem – střední míle
  • Trasa mezi distribučním bodem a koncovým bodem – první míle
pevný přístup k Internetu - rozdělení trasy

První míle je tedy cesta mezi distribučním bodem a koncovým bodem sítě u uživatele. Tento termín („první míle“) je využíván i v některých mezinárodních standardech, kde jsou definovány parametry datové sítě určené pro přístup k Internetu.

Nabízí se otázka, zda by se cesta ke koncovému bodu neměla jmenovat logicky: „poslední míle“. Bylo rozhodnuto, že obchodně není vhodné cestu ke koncovému uživateli nazývat „poslední míle“, protože by to mohlo vyvolat zdání, že zákazník je na posledním místě. Proto počítání mílí distribuce signálů je započato na první pohled nelogicky, od koncového uživatele, tedy zákazníka.

Přístupová síť

Přístupová síť je obecně vžitý pojem pro kabelovou síť v první míli, tedy mezi distribučními body a koncovými body u uživatelů. Někteří provozovatelé ve své technické dokumentaci označovali střední míli jako „přenosová síť“.

Downstream a upstream

Základem pro přístup k Internetu pro získání datových, hlasových i audiovizuálních služeb je obousměrná datová komunikace a to:

  • v dopředném směru (směrem ke koncovému uživateli), tzv. downstream
  • v opačném, zpětném směru (tedy od koncového uživatele) tzv. upstream

V nabídkách provozovatelů sítí u jednoho připojení může být nabízena rychlost pro tyto směry různá, jedná se o tzv. asymetrický přenos. Předpokládá se, že uživatel bude více dat čerpat než zasílat. Tento asymetrický přenos je vhodný pro uživatele, kteří připojení využívají spíše ke stahování obsahu.

Pro některé účastníky může být asymetrický přenos nevýhodný (hlasové a videokonferenční služby a poštovní datové služby), využije spíše symetrický přenos, kdy pro oba směry je definována stejná přenosová rychlost.

Specifikuje se dvěma hodnotami, které jsou odděleny lomítkem, kde první hodnota je downstream a hodnota za lomítkem upstream, např. 100/10.

Šířka pásma a přenosová rychlost

Šířka pásma označuje, kolik bitů (základních jednotek datového zápisu) lze přenést za jednotku času daným přenosovým médiem. Jedná se o rozpětí kmitočtů (maximální rozsah), které signál na médiu obsahuje. Označuje se jednotkou b/s a násobnými kb/s a Mb/s, případně Gb/s. Šířka pásma může být vyjádřena i v jednotce Hz a násobných jednotkách kHz, MHz a GHz.

Šířka pásma je dána fyzikálními možnostmi přenosového média (párový kabel, koaxiální kabel, optický kabel) a použitou technologií sítě (xDSL, HFC, FTTB, xPON). Vyjádříme-li toto v základních jednotkách (Hz), pak je možné orientačně uvést:

  • Párový kabel metalické telefonní sítě: 3,4 kHz
  • Koaxiální kabel analogového televizního přenosu: 862MHz
  • Kabel UTP 5e kategorie: 100MHz
  • Optické vlákno při světelném toku o vlnové délce 850 nm: 160 MHz (/km)
  • Optické vlákno při světelném toku o vlnové délce 1300 nm: 500 MHz (/km)

V praxi se častěji setkáváme s pojmem přenosová rychlost. Přesnou úměrnost mezi dosažitelnou přenosovou rychlostí a dostupnou šířkou pásma však nelze jednoduše stanovit. Čím je však větší šířka pásma daného média (párový kabel, koaxiální kabel, optické vlákno), tím větší může být přenosová rychlost, kterou na něm lze dosáhnout.

Přenosová rychlost je skutečná naměřená rychlost ovlivněná i jinými faktory než fyzikálními možnostmi (tzv. „stropem“) použitého média a technologie sítě. Jedná se zejména o faktory:

  • Kombinací několika typů technologie sítě, fyzických médií a standardů na jedné trase datového přenosu (tzv. kanále)
  • Další fyzikální vlivy: Útlum signálu (který je závislý na frekvenci), rychlost šíření signálu (která je různá pro různé frekvence), rušení z okolních zdrojů, tepelný šum atp.
  • Použitý standard přenosu
  • Stupeň agregace v dané současnosti (viz. níže)
  • Záměrná omezení v závislosti na obchodní nabídce

Agregace a současnost

Agregace je číselný parametr, kolik účastníků sdílí maximální přenosové parametry na jednom segmentu sítě.

Je pevně dána zvolenou technologií a hardwarovým provedením aktivních i pasivních prvků přístupové sítě. Vyjadřuje se prostým číslem počtu účastníků. Liší u jednotlivých níže popsaných typů technologie pevného připojení, kdy jeden segment sítě může být vyhrazený pro jednoho účastníka (agregace = 1) až po stovky účastníků na jednom segmentu sítě (agregace = např. 250).

Agregace se z důvodu obchodní politiky provozovatelů sítí v nabídkách neuvádí, ani ji provozovatelé na žádost nesdělují.

Současnost je opět číselný parametr, který specifikuje, kolik účastníků v jeden okamžik sdílí maximální přenosové parametry na jednom segmentu v přístupové síti.

Zatím co agregace je určena hardwarovým provedením aktivních a pasivních prvků přístupové sítě, současnost lze určit velmi obtížně, jelikož se vždy jedná pouze o odhad chování jednotlivých účastníků, v jakém čase, na jak dlouho a s jakým vytížením přenosu využijí připojení. Čím více se číslo současnosti blíží číslu agregace, tím horší jsou přenosové parametry pro jednoho účastníka.

Současnost ve svém plánování předpovídají provozovatelé sítě, aby zvolili optimální stupeň agregace.

Síť s agregací 4, současností 1
Přístup k Internet v síti s agregací 4, ve chvíli současnosti 1:
Připojení využívá pouze účastník 1 a má k dispozici celou kapacitu připojení, protože účastníci 2-4 v tuto chvíli nevyužívají datový tok Internetového připojení
Síť s agregací 4, současností 2
Přístup k Internet v síti s agregací 4, ve chvíli současnosti 2:
Připojení využívají účastníci 1 a 2, tito se musí podělit o přenosovou kapacitu, účastníci 3,4 v tuto chvíli nevyužívají datový tok Internetového připojení
Síť s agregací 4, současností 4
Přístup k Internet v síti s agregací 4, ve chvíli současnosti 4:
Připojení využívají současně všichni účastníci a dělí se o přenosovou kapacitu

V současné době nejčastěji používané technologie přístupových sítí

Pevný Internet technologií xDSL

xDSL je „digitální účastnická přípojka“ (Digital Subscriber Line). Je to vyhrazená, trvalá dvobodová přípojka technologie sítě místních smyček přístupové sítě pro získání datových služeb. Jedná se v podstatě o nejstarší a první přístupovou síť „širokopásmového“ Internetu.

Technologie místních smyček a pevný Internet

Technologie místních smyček využívá infrastrukturu párových a čtyřkových metalických kabelů původně určených pro přenos analogových telefonních hovorů pro datový přenos. Prvotní snahou bylo využít velmi rozlehlou i když svými parametry ne příliš vhodnou kabelovou metalickou síť k širokopásmovému připojení k Internetu v první míli.

Infrastruktura pro analogovou telefonii vznikala dlouhá desetiletí a její počátky sahají hluboko do historie. Její poslední velké rozšiřování je možné datovat do devadesátých let minulého století. Výhodou pro použití jako přístupové sítě pro pevné připojení k Internetu byl ohromný rozsah této sítě, nevýhodou různorodé technické parametry vedení úměrné stáří sítě a použité kabeláže.

Omezení xDSL pro pevný Internet

Největším nedostatkem xDSL je omezená vzdálenost uživatele (zákazníka) od centra provozovatele sítě (v podstatě telefonní ústředny), měřená ne zeměpisnou vzdáleností, ale elektrickou délkou všech segmentů místní smyčky. Pro uživatele nad určitou délku je nutné omezení šířky pásma, tedy i přenosové rychlosti a nad určitou délku nelze služby xDSL provozovat.

Technické parametry ovlivňuje i stáří a technický stav původní telefonní kabeláže, které jsou limitem pro šířku pásma a tedy i přenosovou rychlost.

Připojení přes technologii xDSL je vhodné pouze tam, kde není jiná alternativa, kde je možné využít jen stávající telefonní síť a realizace jiného napojení by byla ekonomicky neúměrná. Jedná se o výběhovou technologii, ale vzhledem k rozsahu původní analogové telefonní sítě bude ještě dlouhý čas alternativou či dokonce v některých odlehlých lokalitách jedinou možností jak získat pevný Internet.

pevný přístup k Internetu - typ sítě ADSL

Asymetrická DSL – ADSL

Z asymetrických DSL stojí za zmínku jen v současné době používaná ADSL (Asymmetric DSL). Její nástup na přelomu tisíciletí by se dal nazvat revolucí v přípojení do sítě Internet.

Technické parametry ADSL
  • Je potřeba jeden pár telefonního vedení (místní smyčka)
  • Rychlost na vedení dopředně: 8Mb/s, zpětně 1Mb/s (teoretická rychlost při optimálních parametrech telefonního vedení při dodržení maximální vzdálenosti, reálná rychlost je v průmětu 6Mb/s a 0.9Mb/s)
  • Šířka pásma dopředně 138-1104kHz, zpětně 25-138kHz
  • Dosah 2-5km (dle technických parametrů telefonního vedení)
Ohlédnutí do historie

K nahlédnutí je i můj historický článek z roku 2003 o počátcích implementace ADSL.

Symetrická DSL – VDSL

Jedná se o nejrychlejší variantu xDSL a používá se i v dnešní době jako varianta k ADSL. Pro uživatele je výhodnější, ale ne ve všech lokalitách je provozovateli nabízena, právě pro menší limitní dosah, tedy délku přístupového vedení telefonní kabeláže.

Technické parametry VDSL
  • Je potřeba jeden pár telefonního vedení (místní smyčka)
  • Rychlost na vedení dopředně: 36Mb/s symetricky (teoretická rychlost při optimálních parametrech telefonního vedení při dodržení maximální vzdálenosti, reálná rychlost je v průměru 14Mb/s)
  • Šířka pásma dopředně 25kHz-30MHz
  • Dosah 300-1350km (dle technických parametrů telefonního vedení)

Pevný Internet technologií HFC

HFC je hybridní opticko-koaxiální síť, která byla původně určena pro přenos televizních signálů v rozsáhlých kabelových rozvodech a po doplnění aktivních prvků standardu DOCSIS je využívána jako přístupová síť pro pevné připojení ke službám sítě Internet.

Technologie kabelových televizních rozvodů (TKR) a pevný Internet

Do devadesátých let minulého století byl rozvod televizních signálů řešen pouze rozvodem společné televizní antény. S uvolněním trhu v devadesátých letech minulého století budují soukromí investoři hybribní opticko-koaxiální sítě pro kabelové televizní rozvody s komerční rozšířenou nabídkou mnoha televizních programů. Tehdy tyto sítě budují jako ryze televizní a nepočítá se z jejich využitím pro datový přenos. Myšlenka využít tyto sítě i pro pevný přístup do sítě Internet přichází až později a je nutná určitá úprava a doplnění pro toto využití.

Omezení využití kabelových televizních rozvodů pro pevný Internet

Sítě HFC poskytují ohromnou šířku celého televizního pásma, protože jsou původně určeny pro přenos televizních vysokofrekvenčních signálů v tehdy standardizovaném televizním pásmu. Překážkou je však skutečnost, že i když je síť topologicky řešena jako strom (větvená hvězda), tak se při datovém přenosu na fyzické vrstvě chová jako sběrnice. To znamená, že nelze vyhradit samostatné segmenty vedení pro jednotlivé uživatele (účastníky), ale na síti budou distribuována data všech účastníků současně a terminálová zařízení (modemy) u účastníků budou „vybírat“ pro ně určená data (jako při klasickém datovém přenosu na sběrnici). Tímto samovolně vzniká vysoký stupeň agregace, kdy přenosové pásmo sdílí velký počet uživatelů.

Vzhkedem k výše uvedenému, nelze u této technologie jednoznačně určit garantovanou přenosovou rychlost, skutečná reálná rychlost je dána několika faktory:

  • Jaký standard je využit
  • Jaká je skutečná fyzická míra agregace (počet zapojených uživatelů na jedné sběrnici)
  • Jaká je současnost a datová zátěž jednotlivých uživatelů v čase (tento parametr nelze určit, pouze velmi omezeně předvídat)

V dnešní době (7/2021) provozovatelé sítí nejen využívají stávající sítě, ale budují i sítě nové. Jedná se například o provozovatele Vodafone, který odkoupil síť původního provozovatele UPC.

Budování nových sítí této technologie i v dnešní době je dáno dvěma skutečnostmi:

  • Původní kabelové televizní rozvody jsou velmi rozsáhlé a jejich zrušení a nahrazení sítí jiné technologie by bylo ekonomicky neúnosné
  • Teoretické rychlosti na této přístupové síti ještě dostačují pro požadavky současného „širokopásmového“ připojení
  • Nabídky televizních služeb jsou poskytovány v datovém toku a úbytek analogových signálů z televizních pásem uvolňují místo pro větší šířku pásma datového přenosu, tzn, k datovému přenosu lze využít více volných kanálů televizního pásma

Technicky se jedná o výběhovou technologii, která bude postupně vytěsňována technologiemi novými, primárně určenými pro datový přenos. Přežívání i další, trochu zpátečnické rozšiřování této technologie, není dáno jen jejími dnes ještě dostačujícími technickými parametry, ale ekonomickými důvody, kdy se provozovatelé sítí snaží až do krajních mezí využít stávající infrastruktury kabelových televizních rozvodů pro pevný Internet.

Standard DOCSIS

Přenos dat

DOCSIS (Data Over Cable Service Interface Specification) je specifikace pro vzájemnou spolupráci, návrh a vývoj i využívání otevřených systémů pro přenos dat kabelových televizních rozvodech. Pro datový přenos je využíváno jednoho častěji však více televizních kanálů, které nejsou obsazeny pro přenos videosignálů analogového přenosu obrazu a to i zpětného kanálu.

Dle standardu je vytvořen překryvný systém sítě kabelové televize, tzn. je využito původní přenosové sítě (kabeláže, zesilovače, rozbočovače), ale je nutné doplnit zařízení pro management dat. Zařízením pro management dat jsou:

  • CMTS (Cable modem termination system) u provozovatele sítě – zařízení pro management datového přenosu po sběrnici od a k modemům zapojených v daném segmentu sítě
  • Modemy u uživatelů (účastníků sítě)
pevný přístup k Internetu - typ sítě HFC
Přenosové rychlosti u nejpoužívanějších standardů
  • Standard DOCSIS 1.1: 40Mb/s downstream, 10Mb/s upstream
  • Standard DOCSIS 2.0: 40Mb/s downstream, 30Mb/s upstream
  • Standard DOCSIS 3.0: 1Gb/s downstream, 100Mb/s upstream
  • Standard DOCSIS 3.1: 10Gb/s downstream, 1-2Gb/s upstream

Jedná se o sdílené rychlosti pro celou sběrnici (více uživatelů), tedy pro segment sítě s jedním CMTS.

Míra agregace

Maximální počet modemů, kterým CMTS poskytuje management, je dát standardem a také definován daným výrobcem určitého CMTS. Může být například 250, tzn., že o maximální přenosovou rychlost na sběrnici se dělí 250 uživatelů (agregace 250).

Ohlédnutí do historie

K nahlédnutí je i můj historický článek z roku 2003 i další článek z roku 2002 o počátcích implementace standardu DOCSIS tehdejšími provozovateli sítí kabelového televizního rozvodu.

Pevný Internet technologií FTTB

Pojem FTTB původně vychází z označení pro míru penetrace optiky ve spoji od centra provozovatel sítě ke koncovému bodu u účastníka a znamená „optická přípojka do budovy“ (Fiber To The Building).

V současné době se pojem FTTB mezi odborníky vžil pro přístupové sítě, které jsou řešeny využitím technologoe lokálních datových sítí typu Ethernet (dle norem IEEE 802.3). Tyto sítě spadají do podmnožiny FTTB, ale nejsou jedinou technologií, která tento typ sítě prezentuje. Pro tyto sítě bylo původně určeno označení ETTH, Ethernet až do domu (Ethernet To The Home).

FTTB byl první typ přístupové sítě, který se budoval jako primárně určený pro přenos dat širokopásmového přístupu. Provozovatelé budovali sítě FTTB většinou pro nové zástavby, nejvíce v letech 2005 – 2015. Vyjma provozovatelů, kteří měli ve správě rozsáhlé sítě HFC, stavěli sítě FTTB všichni dříve působící i nový, územně významní i drobní lokální provozovatelé.

Technologie sítě FTTB a pevný Internet

  • Síť FTTB má ve střední míli optické vedení, kde jsou data přenášena protokolem Ethernet, typicky 1000BaseLX (rychlost 1Gbit/s po jednovidovém optickém vedení). Teoreticky mohou být na kratších vzdálenostech do 1km využity i vlákna vícevidová (multimode) 50/125 μm (pak by musel být využit protokol 1000BaseSX), ale v praxi se využívají pouze vlákna jednovidová (singlemode) 9/125 μm.
  • Distribuční bod je tvořen vnějším či vnitřním, typicky 19″ rozvaděčem, kde jsou umístěny aktivní prvky sítě přepínaného Ethernetu (switche).
  • V první míli je provedeno metalické vedení typicky topologií“velká hvězda“.. Data jsou od distribučního bodu k účastníkům tedy přenášena po vyhrazeném vedení sítě Ethernet, typicky 100BaseT (rychlost 100Mbit/s po metalickém vedení U/UTP 5.kat.).
pevný přístup k Internetu - typ sítě FTTB

Výhody sítě FTTB pro pevný Internet

Hlavní výhodou je skutečnost, že se jedná a ryze datovou síť, která není zatížena žádnými technickými omezeními původního určení pro nedatový provoz. Další nespornou výhodou je skutečnost, že účastník má od distribučního bodu vyhrazené vedení s danou přenosovou kapacitou a na této části sítě se ho nedotkne agregace. Agregace je dána až sdílením optického připojení ve střední míli. Optické připojení má však typicky o řád vyšší přenosovou rychlost než připojení v první míli a většinou má každý distribuční bod vyhrazená optická vlákna.

Nevýhody sítě FTTB pro pevný Internet

Účastník sítě (5/2021) v současné době nepocítí žádné nevýhody tohoto typu sítě. Skutečnost, že sítě FTTB přestaly být budovány je dána tím, že nevýhody začali pociťovat provozovatelé sítí:

  • Relativně vysoké náklady, kdy každý distribuční bod musí být budován poměrně robustní s aktivními prvky datového přenosu a řešením napájení
  • Příliš mnoho zdrojů možných poruch, toto je rovněž spjato s výše uvedenou skutečností, kdy každý distribuční bod obsahuje aktivní prvky datového přenosu, které mohou být zdrojem poruch.

Pevný Internet technologií xPON

PON (Passive Optical Network) je pasivní optická síť, kdy je k přenosu datových signálů je využíváno jednovidových optických vláken. Síť je topologicky řešena jako větvená hvězda, avšak rozbočovaná pasivními optickými rozbočovači. Na fyzické vrstvě datového přenosu se tedy jedná o sběrnici.

Topologicky může být využita i jiná sestava, například kruh či jednovrstvá čistá hvězda, ale toho v praxi není využíváno. Na fyzické vrstvě se však vždy jedná o sběrnicový přenos datových signálů.

V daném úseku sítě je na všech vláknech shodný světelný datový signál, sdílený pro všechny účastníky a terminálová zařízení (modemy) u účastníků budou „vybírat“ pro ně určená data (jako při klasickém datovém přenosu na sběrnici).. Vzhledem k šířce pásma optických vláken a využití vlnového multiplexu je možný vyšší stupeň agregace aniž by účastníci zaznamenali zhoršené přenosové parametry pro v současné době nabízené přenosové rychlosti.

V rozdělení sítí dle míry penetrace optiky ve spoji se jedná o síť spadající do množiny FTTH „optická přípojka do domu/bytu“ (Fiber To The Home), což značí nejvyšší míru penetrace optiky a to od centra provozovatele sítě až ke koncovému bodu u účastníka.

Opět se jedná o typ přístupové sítě, který se budovaly jako primárně určený pro přenos dat širokopásmového přístupu. V současné době (7/2021) v lokalitách nové zástavby nahradil dříve budovaný typ sítě FTTB.

pevný přístup k Internetu - typ sítě xPON

Technologie sítě xPON a pevný Internet

Fyzická vrstva této technologie umožňuje libovolný přenosový protokol na vyšších vrstvách. Sítě se poté dělí dle využitého přenosového protokolu:

  • APON / BPON – pasivní optická síť pro přenos standardem ATM (Asynchronous Transfer Mode) s přenosovou rychlosti 155,52Mb/s symetricky v obou směrech nebo asymetricky s rychlosti 622,08Mb/s pro downstream a 155,52Mbit/s pro upstream
  • GPON – jedná se o pokročilejší variantu sítě APON / BPON s přenosovými rychlostmi 2488,32Mb/s downstream a 1244,16Mb/s upstream. Teoreticky jsou možné i jiná dělení těchto asymetrických rychlostí, v praxi však nejsou využívány.
  • EPON / GEPON– pasivní optická síť na bázi Ethernetu pro přenos protokolem dle normy IEEE 802.3ah s přenosovou rychlostí 1244,16Mb/s symetricky
  • 10G-EPON – pasivní optická síť rovněž na bázi Ethernetu pro přenos protokolem dle normy IEEE 802.3av s přenosovou rychlosti na 10,3125Gb/s symetricky nebo asymetricky 10,3125Gbit/s downstream a 1244,16Mb/s upstream

Dosah sítě xPON je dle využitého typu desítky kilometrů (typicky 10-20km). Z těchto důvodů jsou využívána výhradně optická vlákna jednovidová (singlemode) 9/125 μm.

Výhody sítě xPON pro pevný Internet

Tento typ sítě, kdy je cesta datových signálů od centra poskytovatele až ke koncovému bodu u účastníka sítě sestavena výlučně z pasivních dílů má obrovský potenciál díky těmto vlastnostem:

  • Nízké investiční náklady
  • Nízké provozní náklady vzhledem k vysoké životnosti prvků s odolností proti vnějším vlivům (nejsou použity kovové díly a spoje)
  • Relativně velká šířka pásma celého optického spektra (využití vlnových multiplexů)
  • Minimální prostorové nároky na trase vedení (rozvaděče pro optické pasivní spojky nejsou velkých rozměrů)
  • Vzhledem k pasivní orientaci sítě není nutné přivést na trase do žádného bodu napájecí napětí (yyjma centra provozovatele sítě a koncového bodu u účastníka)
  • Otevřený rámec pro libovolný protokol na vyšších vrstvách datového přenosu, který umožní po vývoji dalších standardů navýšení datového přenosu až na fyzický strop šířky pásma optických vláken

Výše uvedené body jsou výhodné zejména pro provozovatele a proto je téměř pro veškeré sítě budované v nových lokalitách využita tato technologie.

Jakou technologii pevného Internetu zvolit?

Z čistě uživatelského hlediska nehraje technologie připojení zásadní vliv. Nejdůležitější jsou parametry sítě (zejména rychlost a agregace) a obchodní nabídka provozovatele („za kolik“).

Pokud má uživatel na výběr z více možností a v lokalitě působí víc provozovatelů se založením různých technologií sítě, stojí za zvážení vedle obchodní nabídky i možný potenciál do budoucna, tedy možnost navýšení technických parametrů. Z tohoto důvodu bych při obdobné obchodní nabídce volil síť primárně určenou pro datový přenos, tedy FTTB nebo xPON.